Švédsko 2018

 
   Když Vám Vaše milovaná žena řekne, že by ráda viděla most Öresund, co můžete dělat? Zkontrolovat účet, koupit alespoň šestimístné auto, do kterého naskládáte společné čtyři děti, přidat pár spacáků, karimatek, vařič, Lenka doplní bednu s proviantem, vyberete datum.... 
   A tak v polovině června směřuje náš nový Volswagen Caravelle T4 Německem k dánským hranicím. Motor si tiše pobrukuje, pneumatiky se valí po rozpáleném asfaltu, a od dětí zní oslíkovské "Kdy už tam budeme?". Vše se zdá idilické i naproti tomu, že jsem stihl na autě jen vyměnit olej, filtry (kromě naftového), vymlácený jeden čep a geometrii. Po celém dni v autě zastavujeme v lesích u dánských hranic a ukládáme se pod hvězdnou oblohou. Děti se hodinu dohadují, kde kdo v autě bude spát a pak již spokojeně usínáme. Není nad to spát pod hvězdnou oblohou letní noci.
   Máme čtyři, možná pět dní času před odletem na střední východ, tak proč je nestrávit ve Skandinávii. Nemáme žádný zvláštní cíl kromě mostu. A tak využíváme horkých dní k osvěžení v chladnějším Baltském moři, projíždění švédským venkovem, zkoušíme chytat ryby, vaříme na bombě, natrefíme i na muzeum starých aut. Dny plynou a nám se blíží cesta zpět. Rozhodujeme se přidat na zadní okno auta, jež jsem pojmenoval "Caramelka", samolepku další projeté země - Polska. Objednávám tedy trajekt a vydáváme se v poklidném tempu do přístavu. Přijíždíme skoro jako poslední. Cesta trajektem trvá asi 6hodin, ale co....
   V polském přístavu sedáme do auta...a ujedeme přesně metr. Sklouzneme z rampy a zastavuji nějakého Poláka, aby nás odtáhl z přístavu. Ochotně tak činí a my v půl jedné v noci stojíme na benzínce se čtyřmi dětmi. Přestavujeme interiér do podoby dětské ložnice a steleme si vedle auta. Ve čtyři ráno nás budí divoké prase s rodinkou dva metry od nás. Naštěstí za plotem. Zvažuji možnosti řešení vzniklé situace. Nakonec volám nonstop odtah. Prý v osm přijedou. Dnes chceme být doma, zítra sbalit a pozítří v osm ráno být na letišti. Po druhém zavolání  v půl deváté přijíždí starší Polák s věčně zapálenou cigaretou, chvíli zkouší různá kouzla. Zjišťujeme, že do motoru nejde nafta. Mám nový naftový filtr, který jsem nestihl vyměnit před cestou. Na laně za svým Renaultem Kangoo nás táhne 15km k sobě do servisu. Zaměstnanec vymění filtr....a nic. Nakonec zjišťují uvolněný řemen, pohánějící naftové čerpadlo. Je sobota, ale za 5h by mohl být řemen dodán a vyměněn. Náš plán má trhlinu. Je asi tak pět hodin odpoledne, když protivný a líný majitel servisu konečně vyměňuje řemen a po chvíli Caramelka běží. Na nic nečekáme, platíme 5000,-Kč a jedeme domů. Před půlnocí bychom mohli být doma. 
   To se ale autu nechce a u Berlína hlásí ztrátu vody v chlazení. Zajíždím do vesnice, protože i po dolití veškeré vody z kanystru má auto málo a docela teče. U ochotného Němce před odmem zjišťuji, že voda teče ven rychleji, než ji stihnu dolévat. Zřejmě praskla hadice. Bohužel ale za motorem, kam nemám šanci se na chodníku dostat. Vědom si pondělního odletu volám odtahovku. Je půlnoc. 
   Za pouhé 3hodiny by tu mohla být. Ukládáme děti do auta, Lenka spí na sedačce spolujezdce. Čas se pomalu vleče, začíná být zima. Usínám únavou na karimatce na zemi u auta. Nakonec přijíždí, nakládáme nemocnou Caramelku na odtahovku a konečně míříme domů. Osádka odtahového vozu spí, řidič skoro taky, a tak do něj pořád něco hučím, aby vydržel. Svítá, když skládáme auto a míříme do postelí.
   Ne vždy se vše vydaří, jak si naplánujeme. Ale to k životu patří, hlavně neztratit smysl pro humor. Příště to bude třeba lepší...