S dětmi do Benátek 2015

   Konečně! Konečně se podařilo dotáhnout vleklá jednání jednoho obchodu a já mohl vyrazit s dětmi do slíbených Benátek. 
Je pátek pozdní odpoledne. Musím sehnat auto, připravit ještě něco v dílně, sbalit děti i sebe. Do toho ještě jedna důležitá byznys schůzka, která nám posouvá odjezd z pondělí na úterý. Nám? Ano, doprovod mi budou dělat moji dva synové. Hned v pátek večer vyrazím shánět auto. V sobotu i neděli rovněž. Nevybral jsem. Asi proto, ze Volva V70 do padesáti tisíc jsou "vraky". Ještě ze mám kámoše. Jenže ani ti tentokrát nepomohli a já v pondělí v 16 hodin byl stále bez auta. Do odjezdu zbývaly tři hodiny. Nakonec pomohly autopůjčovny a já v šest hodím sedím ve skoro nové Škodě Rapid Spaceback. V osm narychlo řeším ubytování. S airnbnb nemám téměř zkušenosti, a tak zjišťuji, ze mne bude stát dvojnásobek. Minimálně. Ale kluci už jsou u dveří. Prostě jedem. Odbijí devátá. 
   V deset přihazujeme ještě zbytek věcí u mne doma a najíždíme na dálnici.Než dojedeme k PLzni, děti spokojeně oddychují na zadních sedačkách. Měli na výběr, zda vyjet v klidu ráno, nebo hned. Ale byla to zbytečná otázka. Trasu Rozvadov - Mnichov - Innsbruck jsem již jednou jel. Klikatá dálnice přes Brennerský průsmyk je jedna z příjemnějších cest. V půl třetí v noci stavím na pumpě a ukládám se k spánku na předních sedačkách. Sám bych jel dál...ale s dětmi ne. 
Spánku jsem za ty tři hodiny moc nedal. I mladší syn se párkrát vzbudil. Tu  vedrem, tu zimou, tu utiskován starším na druhé polovině zadních sedaček. Ale tak byl to jeho výběr. Já dával možnost jet ráno... V půl šesté pokračujeme dál. Cesta sice ubíhá a kluci se drží. Už si odvykli věčně se ptát: "Už tam budem?", pamětlivi Oslíka z pohádky o Shrekovi. Když jsme pár kilometrů před Benátkami, minu sjezd, a tak si musím povinně zajet 30km, než se dostanu zpět ve směru do města, které jsem vybral pro návštěvu a koupání v moři. Máme totiž dostatek času, než se přiblíží večer a s ním čas příjezdu na domluvené ubytování. Městečko Chioggia jsme si nejdříve prošli,já si koupil slamák, což byla jedna s věci, co jsem doma zapomněl. A spálit si svoji plešatou hlavu jsem nechtěl.Nakonec jsme však, jak jinak, skončili na pláži. S Chioggie do Venezie je to tak 30km,tak jsem si na mobilu zapnul net a zadal adresu ubytování do mapy v telefonu. A zjistil, ze ubytko je dobrou a půl hodinu cesty do vnitrozemí. Sakra. Ale včas jsme byli v ospalém městečku. Na adrese nic. Ale řidič džípu; vyhlížejícího z vrat věděl, kam nás poslat. Zakrátko nás majitel vilky prováděl pokojemi. Sice neuměl anglicky, ale to nevadí, my skoro taky ne. Ubytovali jsme se a šli nakoupit nějaké ty zásoby. Ač jím vytipovany supermarket jsme nenašli, nevadilo to. K večeři jsme si objednali dvě piva, tři džusy a pytlík chipsů v baru u krásné servirky....která nakonec i vzdala italštinu a vytáhla anglinu. To by bylo, aby si tři chlapi neporadili. Myslím samozřejmě s večeři. Posledních 24h bylo náročných, ale krásných,ještě pár slov po Messengeru.....až jsem usnul s mobilem v ruce a palcem na displeji.
   Ráno jsme měli v ceně snídani. Ubytováni bylo B&B...tedy bed and breakfast. Tak jsme si dali sladkou snídani, s čehož měli větši radost děti. Ale i já se už naučil zkoušet místní stravu a nelpět na české kuchyni na konci světa. Následně jsme nasedli do škodovky a vyrazili do Benátek. Navigace v mobilu hlásila hodinku cesty, jenže zácpa od Padovy nás přesvědčila sjet na jinou silnici. Tam taky zácpa, až třetí varianta nás posunula do Benátek. Bylo poledne, a tak jsme před nájezdem na most, vedoucí do starého města, navštívili supermarket a poobědvali. Pak už jen zaparkovat v jednom ze tří velkých parkovacích domů. Pár aut před námi ve frontě, a před námi Češi, cpoucí se za značku "obsazeno" ve čtvrtém patře garáží, ač nás obsluha posílala do desátého. Až na střechu. No auto bude na sluníčku rozpálené, ale zase lze ze střechy dobře vidět a fotit. 
   Benátky jsou NÁDHERNÉ!!! Už po půlhodině to tu miluju. Jo jo, kamarádka by se smála, řkouce něco o romantických rybách...ale ať. Čilý provoz na vodě, metr široké uličky, žádná auta... Taky si tu asi dali sraz krásky z různých koutů světa, nejen z Itálie. Prošli jsme celé město, a to hned dvakrát. Poseděli jsme v kavárně s výhledem na vodu, dali si pivo a pizzu. Kluci dostali nealkoholický drink. Společně jsme popíjeli a koukali na benátský život. Cítili jsme se skvěle. Už to nejsou malé děti, hrající si na písku a vyžadující neustálou pozornost. Už to jsou parťáci. I jim Benátky učarovali. Sem se brzy vrátím. 
   Benátky byly můj cíl a další den plníme dětský cíl. Koupání a koupě nezbytného suvenýru. Což předem tuším, jak to dopadne. Ač si bedlivě prošli obchody a stánky, stejně skončili u stánku s fotbalovými dresy a doplňují své šatníky a o další barevné provedení dresu oblíbeného hráče. Přeji jim jejich dětský svět. Celý den jsme trávili blbnutím ve vlnách. Jen jsme si tentokrát našli pláž, kde byli samí Češi. Ale přes poledne jsme se přesunuli opět do Chioggie a tam již česká slovíčka slyšet nebyla. Takže nám k dokonalé iluzi nechybělo nic.
   Dojíždění moře-ubytování nebylo nejlepší. Asi jako jezdit z Prahy do Budějovic. Ráno tam a večer zpátky. Ale rozhodně jsme si tím nechtěli nechat kazit náladu. Kterou jsme měli trvale výbornou. Jako třeba když jsem vypnul v mobilu navigaci, která mne pomáhala ve spleti městských uliček k hypermarketu. Stihli jsme ho pět minut před zavřením. Zhasl jsem telefon, procházíme z vozíkem mezi regály a společně vybíráme večeři. V tom se z kapsy ozvalo: "Po dvěstě metrech odbočte vlevo". Jo jo, holt technika.
   Páetční ráno bylo ve znamení odjezdu. Rychlá snídaně a ještě před rozedněním vyrážíme na sever, k České Republice. Cesta je pomalejší, páteční provoz rozsvítil na dálnicích omezení na 120km/h, což mi v Rakousku připomněl motocykl s nápisem "Police". Prstem mi ze sedla pokáral a já o potřebných deset km/h snížil svoji rychlost. I tak jsme ale byli odpoledne doma a já stihl vrátit škodovku, která nám udělal věrné služby.
 
Cestování s dětmi dává nový rozměr vzájemných vztahů, umožňuje rozvoj nových dovedností. Například jazyky, které se děti učí přirozenou formou čtením nápisů na obchodech či reklam. Zeměpis a psaní, když si děti vypisovali z internetu místa, jež chtějí navštívit. Orientaci, když jsem je nechal, aby mne navigovali. Strategické uvažování, když řídili denní program včetně časů na jídlo, přesuny apod. 
 
Benátky jako takové je třeba vidět. Nedají se popsat. Respektive město ano, ale tu atmosféru, která tam panuje, chce prožít.