Roadtrip Portugalsko 2016

   Zima, zima, dlouhé noci, krátké dny, sníh……..anebo také rozhodnutí, parta lidí, auto a PORTUGALSKO.

   A tak předposlední lednovou sobotu nasedáme na pražském Zličíně do vyhřátého auta a necháváme za sebou zmrzlou Prahu, a směřujeme na nejbližší hraniční přechod, což je Rozvadov.

   Cesta ubíhá rychle i přesto, že levý jízdní pruh dálnice je již od Prahy zasněžený. Jízda se výrazně zpomalila záhy po přejetí hranic, německé sypače, jedoucí trapně vedle sebe, nám přinesly sice odklizenou silnici, ale také hodinové zpoždění. Ale i Německo jsme záhy nechali za sebou a překročili, mě známé hranice u Mulhouse. Belfort, Besancon, Chalons, Clermont Ferrand, to jsou místa, která už jsem několikrát navštívil, ať již autoveteránem nebo autostopem. Tentokrát je míjím po dálnici ve směru na Bordeaux a Bayonee. Tam po 1800 km předávám volant Davidovi. Jsou dvě hodiny ráno. David statečně řídí ten nejblbější čas a já si beru volant zpět po čtyřech hodinách odpočinku. Jsme v polovině naší španělské trasy. Trochu se dohaduji s GPS navigací, ta mizerná krabička asi tuší můj názor na ní, a tak mne vede jinudy, než chci, ale nakonec šťastně přejíždíme španělskoportugalské hranice. S mírnou obavou uháníme po portugalské dálnici. Mýtnice nikde, mýtné brány všude a my prostě jedeme. Dojedeme až do Bragy.

   Braga je známé kachličkami vyzdobenými fasádami městských dom, ostatně jako většina portugalských měst. Strávíme tu asi dvě hodiny. Na bezdomovce, který se nám na náměstí snaží nanavigovat na parkovací místo, které jsme si sami našli, nás upozorňoval už Renaty LonelyPlanet. S přísným pohledem, ať mi tedy auto hlídá, mu dávám půl eura. To považuje za otázku své cti a já odcházím do města. Ani zaplatit do parkovacího automatu jsem si nevzpomněl.

   Z Bragy jsme si to namířili do Porta. Nejen portské víno nás lákalo. Nejdříve tedy večeře, pak již nám nic nebránilo v prohlídce města. Starobylé uličky, obří most páně Eiffela, po něm jezdící metro, pobřežní promenáda…. Nakonec došlo i na to portské, které jsme si s chutí dali v bytě, kde jsme měli přes airnbnb zajištěné spaní. Někdo ochutnával víc, někdo míň, ale vesměs se to obešlo pouze s jednou, sladkým čajem rychle „vyléčenou“ kocovinou.

   Ráno, tedy spíš dopoledne, jsme vyrazili do pohoří Serra de Estrella. Naším cílem bylo Monsanto. Malá vesnice pod zříceninou hradu, kde obří kameny slouží jako stěny domů, se nám velmi líbila. Rozlehlá zřícenina, halící se do mraků, malé uličky vesnice a spousta míst pro fotky způsobily, že jsme odjížděli až v podvečer.

   Když se řekne ubytování ve škole, co si představíte? Já spartakiádní lehátko. Bývalá církevní škola nás ale velmi příjemně překvapila. Víc asi spíš ukážou fotografie. V Česku jsme se domluvili na společném vaření. Vylosovali jsme si dvojice a každá dvojice měla za úkol uvařit jeden večer večeři pro všechny. Prvními kuchaři byli Lilly s Liborem a překvapili nás výbornou večeří, rýží s fazolemi a další zeleninou. Všem nám chutnalo. A co s načatým večerem? Opět přišlo na řadu losování, tentokráte na dva týmy. Devátá Martina nastydla předešlého dne a uchýlila se pod peřinu. Hru jsme převzali od Partičky a zahráli si seznamku. Nejprve hádal David. Katarína hrála psa Falca z nekonečného příběhu, Libor Shreka, a Lilly jsme nechali hrát jednu z účastnic – Renatu. David hádal statečně, postupně si poradil s dvěma herci, ale uhodnout brilantní výkon Lilly, která svoji spolubydlící hrála vskutku mistrovsky, to byl velký oříšek, který David rozlouskl až po dlouhé době. Druhým hádačem byla Renata, Ondra hrál velrybu, Jana pošťáka a já Mr.Beana. Seznamka skončila remízou, oběma to trvalo zhruba stejně dlouho, velmi dlouho J.

   Ráno jsme brzy vyrazili do mlhavého dne. Čekal nás přejezd do Fátimy.  Katolické poutní místo mne vůbec neoslovilo. Katedrála v lešení, obří náměstí pro poutníky, plno stánku se soškami panny Marie….jinak nic. Zdrželi jsme se hodinku a to jsme stihli i doplnit zásoby jídla.

   Město Nazaré nás uvítalo tím, co suchozemci obdivují ….. mořem. Tedy v tomto případě oceánem. Vlny byly krásné, velké, lákající a studené. Přesto se Lilly a Libor rozhodli jej poznat blíže. My ostatní jsme rozumně usoudili, že na jihu by mohlo být tepleji a zůstali na břehu s vyhrnutými nohavicemi. Procházku k majáku jsme si ale ujít nenechali a kochali se tak masou vody, tříštící se o skaliska. Pak jsme již unaveni čerstvým mořským vzduchem mířili k místu dalšího ubytování. Vcelku luxusní vilka nám poskytla zázemí, sprchu, nezbytnou wifi…..a Martině s Ondrou příležitost předvést kuchařské umění místního obchodu, kde koupili grilované maso. Což zakázané nebylo :-) . S rýží a zeleninovým salátem to bylo super.

   Ráno jsme pokračovali směr Quinta da Regaleria, což je starý palác ve stylu Gándího. Neskutečně zdobený dům a zahrada nás bavily celé dopoledne, pak jsme se přesunuli do Beléma, odkud vyplouval na širé moře Vasco de Gama i Kryštof Kolumbus. Malou pevnost jsme navštívili pouze zvenku a pokračovali do Lisabonu. Zde se ukázal problém s ubytovateli, neboť na uvedené adrese nikdo nebyl, hlas na druhém konci telefonu neuměl anglicky. Po dlouhé době jsme dostali na ucho anglicky hovořícího člověka, který nám objasnil, že ubytko je v jiném městě, než bylo uvedeno v objednávce a že je přes 20km daleko. To nás naštvalo, zabralo nám hodinu času, po ubytování stejnou hodinu zpět do centra Lisabonu. Zde jsme měli v plánu projížďku tramvají po historickém centru. Což se nám podařilo. Koupit si lístky bylo malé dobrodružství, ale i s mojí angličtinou se to povedlo a záhy jsme fotili z otevřených oken tramvaje. Centrum bylo super, dokonce jsme, po česku, jeli dvě jízdy na jeden lístek. Po večeři byl již čas jet zpátky na ubytování. Ve studených pokojích jsme přežili noc a ráno zmizeli.

   Deštivému počasí jsme ujeli na jih, kde jsme chtěli navštívit Benagilskou jeskyni. Byla kousek od pláže, ač 15 stupňů ke koupání nesvádělo. Pronájem lodě s průvodcem stál hříšných 17,5 Eura na osobu, což se nám dát nechtělo. Neoblomné provozovatele jsme tedy opustili s tím, že se podíváme jinde. Nakonec souhlasili s naší cenou 100E, k níž ale vztahovali poloviční čas. Nakonec k dohodě nedošlo a my pokračovali dál. Z další pláže nás vyhnal počínající déšť, a tak jsme zamířili do Sagres, podívat se na maják a na pevnost. Pak jsme se již hlásili v dalším ubytování, tentokráte v Lagosu. Malá kuchyňka na domluveném hostelu byla pro dva kuchaře, Janču a mně, sice málo, potýkali jsme se i s minimálním vybavení. Ale uvařili jsme chutnou večeři, snědlo se vše. Nedostalo se bohužel na všechny, no i to se stává. Na fasování proviantu se chodí včas a myslí se i na kamarády. A taky se toho vaří víc.

   Poslední den cesty nás čekal přejezd na Gibraltar. Opustili jsme Portugalsko a podél pobřeží jsme upalovali směr Gibraltar. Ještě před jeho návštěvou jsme u nejjižnějšího cípu Pyrenejského ostrova, u Tarify, splnili povinnost nás suchozemských krys a ponořili svá, cestami znavená, těla do ledových vod Středozemního moře. Teploměr sice ukazoval kolem 18stupňů, ale sluníčko se snažilo a my to nechtěli vzdát. Odměnou nám byla slaná chuť na jazyku a pár fotek z pláže.

   Když jsme se přiblížili vysoké skále Gibraltaru a před námi se objevila hraniční stráž (Gibraltar je britský), posádka měla za to, že pokoukáním z oken auta vše končí. Zařazení rychlosti a požádání o občanky to změnilo, neboť já neměl v plánu koukat se na Gibraltar zdálky. Než se posádka vzpamatovala, přejížděli jsme letištní ranvej (která je na Gibraltaru napříč a je cestou křižována) a byly jsme uprostřed města. Někteří z nás se vydali na lanovku, jiní si objeli ostrov a z břehu u majáku pozorovali Afriku na horizontu. Ale to se již přiblížil večer a my museli ještě dojet do Málagy, kde jsme měli poslední ubytování. Zpříjemnila nám ho poslední kuchařská dvojice Renata s Davidem, která nám uvařila vícechodové menu a vyhrála za něj i láhev vína, na kterou se složili ostatní. Víno jsme společně vypili a rozloučili se tak s vydařeným roadtripem.

   Ráno zbývalo již jen nasednout do auta nechat za sebou nejen Portugalsko a Gibraltar, ale postupně i Francii a Německo a po nějakých třiceti hodinách jízdy si naposledy podat ruku, obejmout se a zamířit ke svým domovům.

   Všem účastníkům – kamarádům děkuji, že byli součástí tohoto tripu a fajn a partou a těm dvěma, co se vrátili s tripu jako pár, přeji, ať jsou spolu šťastni :-).

 

Poznámky pod čarou

 

Ujeli jsme cca 7600km. Roadtrip stál 7000,- na osobu. Každou noc jsme měli zajištěné ubytování přes airnbnb. Teplota vzduchu se pohyboval přes den kolem 12-18stupňů. Moře i oceán jsou ledové, a koupat se dá. Portské je výborné, v supermarketech stojí od 3Euro. Přivezl jsem i jakési desetileté portské, bratru za 7Euro. Ceny paliva jsou na české úrovni nebo nižší. Nejlevnější naftu jsme tankovali na Gibraltaru za 77 centů. Což je 21,-Kč v době, kdy tady stojí nafta 26-27Kč. Dálnice v Portugalsku jsou v drtivé většině neplacené. Ve Španělsku jsou placené i neplacené. Přejezd od Málagy po Gironu, což je cca 1000km lze přejet za 15E. Francie je výrazně dražší. Ale zase pokud máte čas, je příjemnější jet po národních silnicích značených RN. Ale vyjde to podle mne nastejno, zase najezdíte víc km.

 

Pokud se vám náš trip líbil, najděte si nás na FB a příště pojeďte taky :-)

 

Fotky najdete ve fotogalerii. Téměř všechny jsou dílem Šohajky, které tímto děkuji za souhlas se zveřejněním.