Off Rumunsko 2018

 
   V rámci příprav na sibiřskou cestu jsem přijal nabídku "offrouďáků" přidat se na týdenní ježdění po rumunských horách. Parťák Michal s bílou Toyotou bohužel neměl auto včas připravené, tak jsem vyrazil sám. Holt špatná volba servisu.
   V jedné vesničce u slovenských hranic jsem se potkal i ostatními členy výpravy. Kromě mé Toyoty 4Runner se účastnil jeden vůz stejného typu, dva Land Rovery Discovery, Jeep Wrangler a Suzuki Samurai vedoucího výpravy. Po úvodním seznamování u grilu a doladění posledních věcí jsem poprvé na výpravě upravil vnitřek auta ke spaní a těšil se na cestu.
   Druhý den pouze Aleš, řidič Jeepu a já jsme byli připraveni na pár stovek kilometrů k rumunskému městu Baia Mare. Vyrazili jsme tedy sami s tím, že nás zbytek, po vystřízlivění, dojede. Cesta po slovenských a maďarských okreskách utíkala velmi pomalu. Navíc jsem si ji spestřil nechtěně ve dvou třetinách cesty. Hledaje restauraci pro dobrý oběd, s mapou v mobilu v jedné ruce, volantem v druhé a zrakem všude okolo jsem byl pomalý na brzdách a trošku si upravil kapotu auta o Alešovu rezervu Jeepu. Bohužel výztuha, která by náraz velmi zmírnila musela ustoupit velkému klaksonu. Chybná volba. Společně předek srovnáme, kapota jde zavřít, ale bude na výměnu. Se soumrakem parkujeme na smluveném místě a usedáme k vínu a večeři z vlastních zásob. Ostatní přijíždí za tmy.
   Ráno vyjíždíme na poslední přesun. Částí po silnici, částí po "cestě". První těžší úsek začíná, když nad Romuli odbočujeme ze silnice. Po dvaceti metrech nás chce prověřit rokle, trochu upravená vodou po deštích. Pamětliv, že moje auto nemá nejlepší křížení, volím jinou stopu, než Suzuki a Jeep za mnou. Redukovaná dvojka, přidat plyn, auto poskočí, hlavně nepovolit, držet plyn na dvou třetinách výkonu a jsem z pasti venku. Pokračuji roklí na planinu, kde očeáváme ostatní. Ale Toyota za mnou zůstává viset a je vyprošťována Land Roverem, který hlásí poruchu přiřazování druhé nápravy. Takže 4x4 se nekoná. Nakonec si zkušený řidič Zdeněk poradí a ručně přidává i druhý pohon a po nějaké té hodince se všichni potkáváme. Radost z překonání těžkého úseku se mísí se strachem jiných a odlišnými představami. Nakonec pokračujeme společně dál a výš, než najdeme plac v závětří k přenocování. Jsem nadšený, off road umožňuje tolik dobroudružství, adrenalinu, porovnání vlastních schopností s přírodou. Jsem z těch, kdo usínají se skvělým pocitem a těšením se na další den.
   Ráno vyrážíme dál a dostáváme se k rozbitému a vodou upravenému úseku. Není z nejkratších a točí se v půli do zatáčky. Bláto a hluboké koleje by mě mohly potrápit, ale když to vyjel nízký Samurai, nemusel bych mít problém. Zkušenosti těch, co projeli (jedu třetí po Suzuki a Jeepu) potvrzují moji domněnku. Tady to nebude o technice, ale o výkonu. Pevně sevřu volant, samozřejmě redukce, rychle řadím dvojku a šlapu plyn až do podlahy. Auto skáče, smýká se, ale jede vpřed, snažím se číst stopu a vybírat si nejlepší cestu. Adrenalin na maximum. Když padá auto do vyjetých stop plných bahna, výkon klesá. Vnímám, že je to místo, kde nesmí povolit nervy. Držím plyn na podlaze. Ještě metr a auto se chytá pevnějšího podkladu. Jsem venku, parkuji na vrchu a jdu se podívat, jak si poradí ostatní. Druhou Toyotu nakonec vyvezu nahoru rovněž, Land Rover ale hlásí technický problém. Názory na řešení vzniklé situace i na pokračování se různí. Land Rover je nepojízdný s rozbitým diferenciálem. Oprava je řešitelná, avšak dvojice Land Roverů a druhá Toyota, resp. jejich posádky se rozhodují nepokračovat v dané trase a vrátit se do údolí. Jedeme tedy po nějaké době dál ve třech.  Brzy se dostáváme do výšky kolem 1500 metrů nad mořem. Otevírají se nám nádherné výhledy na hory u rumunsko - ukrajinských hranic. Cesta se zlepšuje, jezdíme po horských cestách, značených jako turistické. Pár technických úseků nám spíše zpestří cestu, než že by se dalo mluvit o náročném offroadu. Dosahujeme výšky 2200 mnm. Začíná pršet, je pozdní odpoledne, sílí vítr. Nedaří se nám najít pokračování červené značky. Nakonec se dostáváme na místo, odkud nás vyhání místní. A mně selhávají brzdy. Tedy ne úplně, ale jeden okruh je v háji. Marně šlapu na brzdu. Pedál zabírá až na samém konci. Po dolití brzdové kapaliny brzdy občas zaberou, občas jde pedál k podlaze. Čeká nás sjezd zpět do civilizace. Klesáme po cestě zpět, využívám v maximální míře brzdění motorem nebo redukci. Jde to, ale pro prudké sjezdy to není dobré. Navíc při větším naklonění se mi rozsvicuje kontrolka mazání. Oleje je dost, ale náklony motoru nedělají dobře. Hrozí poškození ložisek kliky. Postupně doklesáme do civilizace a já se rozhoduji cestu ukončit. Velmi nerad, ale rizika poškození vozu jsou příliš velká. Dan ze Samuraie zápasí se zdravím, je mu čím dál hůře. 
   Ráno rozpouštíme naší skupinku a já se vracím domů se spoustou zkušeností, poznatků a postřehů. A taky s rozhodnutím dát si auto do kupy a na stejnou cestu se vrátit. Pojedete se mnou?