Kréta 2014

   V září 2014 se neplánovaně objevila možnost vyrazit na Krétu. Protože jsem byl s dětmi, které byli u moře poprvé a s exmanželkou, tak to jistil hotel na pláži s all-inclusive (nikdy víc), v režii cestovní kanceláře. Ale pro ty, kdož by zvažovali návštěvu tohoto příjemného ostrova pár podnětů mám :-).
   Nejdříve jsem zavrhl velmi pochybnou cestovku Kovotours, která měla na netu takové recenze, že bych s ní nejel ani ze Smíchova do Karlína. Následně jsem z nabídek vybral Exim Tours a zašel do Berouna do jejich kanceláře. Vybrali jsme hotel na kraji Kalosu, což je vesnička pár kilometrů od Georgipouli. Vše jsem prošel na Google maps a ujistil se, že hotel stojí až na smém kraji, takže pláž by měla skýtat dostatek klidu. Zároveň je to kousek po pláži do městečka Georgipouli. Vyklopil jsem sumu, kterou bych sám měl na cestách tak na čtvrt roku i s ubytováním, a podepsal příslušné smlouvy.
   V den "D" jsme vyrazili na letiště. Poprvé jsem cestoval se zavazadlem. Nechtělo se mi tahat s kufrem (stejně jsem žádný neměl), tak jsem vzal bágl. K moři v hotelu na konci léta toho tolik potřeba není. Na letišti vše probíhalo naprosto hladce, prošli jsme bez problémů odbavením a za chvíli seděli v letadle, které nás dopravilo za dvě hodinky do Héraklionu. Tam jsme si vyzvedli bágl (o všem potřebném nás informovali letušky z Exim tours na palubě letadla) a nasedli do připraveného autobusu. Žádné přemýšlení a hledání, vše bylo připravené a zajištěné tak, aby to zvládl kdokoliv. 
   Hotel odpovídal katalogu, okolí také, vše bylo funkční a v provozu, jídla bylo dost, na recepci Slovenka, . Prostě nuda :-). Jeden den jsem si ale vyhradil a vyrazil na průzkum. Podle mapy je poblíž jezero a vysoké kopce lákaly k výšlapu. Už za třetí ulicí od hotelové promanády jsem se cítil konečně v Řecku. Nablýskané fasády hotelů nahradily polorozpadlé, rozestavěné a nikým nedokončené domy. Cesty byly zúžené divokou vegetací. Asi za dvě hodinky jsem narazil na jezero. Pomocníkem mi byla satelitní navigace v telefonu, která funguje i offline. Jezero skýtalo vítanou možnost k osvěžení, neboť teploměr již jistě ukazoval přes třicet stupňů. U piva jsem se dal do řeči s jedním místním, který mne prozradil, že kopce jsou soukromé, oplocené pro pastvu a nahoru nevedou žádné cesty. Brzy jsem se přesvědčil, že nešlo o odrazení turisty od vstupu tam, kde je to pro místní nežádoucí, ale opravdu tam byly vrata a plot. Pokračoval jsem tedy po cestách a vychutnával skutečné Řecko. Jsou znát ekonomické problémy této středomořské země a to i přesto, že zde panuje čilý turistický ruch. Ale ani on zřejmě není to, co býval, o čemž svědčily dva opuštěné a chátrající hotely přímo na pláži, kde jistě nedávno byl život. V jedné malé vesničce jsem si dal pivko ve stínu stromů. Dostal jsem k němu opět misku oliv, které tu chutnají lépe než ty ve Španělsku nebo z českého supermarketu. Za chvíli bylo slyšet halasné troubení. To svatební kolona vozidel se táhla kopcem. Než přijela k baru, byl jeho majitel připraven s platem panáků a už zastavoval kolonu. Ač svatebčanů bylo asi dvacet, s dvojnásobným množstvím panáků si hravě poradili, a to včetně nevěsty a řidičů. Pak pokračovali vstříc slastem a strastem manželství a já pokračoval dál po svých cestách. Vůbec se tu zřejmě dost pije. Když jsem si později dal oběd a dvě pivka, přinesl mi majitel (jako v každé restauraci po jídle) Ouzo. Tentokrát však ne velkého panáka (kterého bych stejně měl tak na týden), ale rovnou třetinkovou lahev. To ne, to bych tu padnul a ylo by vymalováno. Příjemnou tůru jsem zakončil z druhé strane pláže a v podvečer se hlásil k tatínkovským povinnostem. Dovolená s dětmi uběhla rychle a nastal čas návratu. Když jsme sbalili bágl a přidali "kamínky na památku", vážil bágl místo 13 kg na cestě sem úctyhodných 24,5kg. Limit jsme měli třicet, ale .... Na letišti jsem trochu s batohem zmatkoval, neznaje krétský způsob odbavení, kdy vám po odbavení batoh nevezmou, ale sami jej musíte odnést k příslušnému pásu. Ale po chvíli nedorozumění se vše vysvětlilo (samozřejmě rukama a nohama) a my mohli vstoupit do "čekárny" a později do letadla. Cesta zpět proběhla v pohodě, i když těch půl kilometru od vlaku k domu mi dala zabrat :-).
   Děti zažili moře, já poznal další kousek "světa" a od té doby je jednou z nejoblíbenějších dětských her ta s myší v ruce a Street View na monitoru počítače :-)
 
Tipy na cestu:
 
Řízení auta na Krétě je trošku náročnější, než jsme zvyklí od nás. Čára není zeď, odstavný pruh je pro malá auta a dvojitá plná čára znamená jeď rychleji.
Ke každému jídlu se zde v restauraci zdarma nosí ouzo. A je jedno, zda-li jste měli předtím tři piva. Takže bacha :-D