Jak jsem kupoval letenky 2015

Už jsem párkrát letadlem letěl. Ale jako zkušený pasažér si nepřipadám. Tak jsem si pro vás připravil článek, co na mne čekalo při cestě s Ryanair do Sardinie, aneb na Sardinky, jak říkám.

 

Moje cestovatelská touha mne přivedla na cestovatelskou seznamku na fb, neboť jsem měl pocit, že mám kolem sebe málo lidí, kteří jsou schopni či ochotni vzít bágl a někam vypadnout bez půlročního plánování. Prakticky hned se ve zmíněném profilu objevila nabídka letenek na Sardinii za 9,99E ze serveru jaknaletenky.cz. Super, beru, letím! Samotnému se mi moc nechtělo a na moji výzvu „Přidejte se“ zareagovala má dlooooouholetá kamarádka. Na stránkách byl i návod, jak se letenky kupují. Tak jsem se do něj začetl.

Zde bych možná měl přiblížit mé zkušenosti s létáním. První můj let byl někdy kolem 14-15 roku života, kdy ČSA koupilo první Airbusy A 310-300. Dodnes si to označení pamatuji. Pro testování prodávali letenky, stály snad tisíc korun. Babička mi koupila letenku. Z několika destinací jsem si vybral Miláno. Vše bylo organizované a dnes si vzpomínám jen na milánské autobusy, do kterých se nastupovalo všemi stranami, tedy i zepředu.  Někdy v osmnácti letech jsem pracoval na Ministerstvu vnitra, kde jsem opravoval policejní auta. Jednoho dne nás všechny mechaniky naložili do autobusu a odvezli na letišti, kde jsme nastoupili do Havlového speciálu, tuším, že to byl ještě starý Iljušin IL-62? Byl čerstvě po generální opravě čehosi a my jsme lítali mezi Prahou a Krkonošemi jako zátěž. Pak jsem dlouho neletěl. Až v roce 2005, kdy mne při jednom z výletů nechala má Simca (auto z roku 1974 pro neznalé) v Pyrenejích, a já se přes Paříž vracel zpět domů. Ale tuto anabázi bych nechal na samostatný článek. Postačí, když zmíním, že koupi letenky zajišťovala rodina v Praze. Loni už toho bylo víc….letěl jsem z Barcelony. Nebylo to těžké. Na skyscanneru jsem našel let a u okýnka vyřídil potřebné. Neobešlo se to bez dorozumění. Ale to píši na stánkách v článku o Caminu, tak to nebudu psát nyní znovu. Poslední let byl před několika měsíci na dovolenou na Krétu, kde vše zajišťovala cestovka. Tolik mé létání a mé letecké zkušenosti.

Takže jsem dle návodu v jednom okně vyplňoval okénka pro koupi dvou letenek do Alghera na Sicílii. Než jsem došel k okénku platby kartou, šlo všechno dobře. Vzpomněl jsem si, jak se v Barceloně smála holčina za okénkem Vueling Airlines mé kartě Maestro. Od té doby se nic nezměnilo, kartu jsem si za kvalitnější samozřejmě nevyměnil. Ale kamarádka měla kartu lepší, tak jsem vyťukal příslušné čísla. Vše bylo samozřejmě v angličtině. Já, jako skvělý znalec prvních 5 lekcí, jsem s pomocí google překladače ťukal další a další údaje dle návodu v češtině ve vedlejším  okně. Takže jsem statečně odmítl pojištění, kufry, parking a vše, co stálo nějaký poplatek. Což byla každá položka. Trošku mne zarazila cena letenky, která nebyla 9,99E, ale 14E. Holt od vyvěšení do chvíle, než jsme letenky chtěli koupit, trošku vody v pomyslné řece proteklo. Hned mi to nabídlo i zpáteční letenku. Super, já jsem dobrý! Letenka tam a zpět vyšla pro jednoho na necelých 30E. Což je pořád krásný. Další byla nabídka ubytování. Zkušeně jsem seřadil nabídky od nejlevnějších (s vydatnou pomocí překladače stránek). Poradili jsme se s kámoškou a ona rozhodla, že nebudeme spoléhat na hledání noclehu na místě a ubytování si zabukujeme. Tak se stalo. Rezervace pokoje za 31E proběhla v pohodě, tři noci + místní poplatek, bratru 107E. Vyřízeno. Jako by nebylo nic snazšího. Po pouhých dvou hodinách jsem zavíral prohlížeč.

V outlooku jsem měl několik emailů s potvrzením všeho možného. V tom volá kámoška, že její ségra chce jet taky. Tak jsem si vše zopakoval. Letenka již stála opět o něco víc. Holt kdo dřív přijde….. Booking.com mi na žádost o změnu pokoje promptně zareagoval odsouhlasením. Vytiskl jsem tedy vše, co mi přišlo a postupně jsem vyhazoval, co jsem vyloučil jako nadbytečné. Zůstalo mi pouhých asi deset listů. Kamarádce jsem ještě poslal velikost povoleného kufru, který Ryanair povoluje bez toho, že by rozměr měl vliv na cenu letenky, jak sem se dočetl. K tomu seznam toho, co do letadla nesmí. Kámoška mi na oplátku „potěšila“ informací, že v životě neletěla a že již teď se bojí. To se podá. Ničeho jsem se nebál, vše mám vytištěno, nějaká eura na ubytování a jídlo vyměněny. Do odletu zbývají dva dny, které jsem věnoval logistice dopravy do Bratislavy, uskladnění auta, dopravy na letišti.  

Ve čtvrtek asi 52 hodin do odletu mi přišel email, že nejpozději do 48h musím mít vyřízený palubní lístek. Čekal jsem, že ho dostanu oproti potvrzení o koupi letenky na letišti. Ale není tomu tak. Pomocí FAQ jsem našel příslušnou stránku s obrázkovým návodem. Podle toho jsem začal opět vyplňovat políčka. Když jsem měl všechny a dal jsem „potvrdit“, ukázalo mi to, že to nejde a mám volat call centrum. Ale na stránkách jsem žádné nenašel. Ani české, ani anglické, se kterým bych si stejně moc nepopovídal. Nakonec jsem kliknul u zprávy o nemožnosti potvrzení na „OK“ a palubní lístek byl na světě. To samé ještě pro kamarádčinu sestru, která měla, díky pozdější koupi, jiné číslo letenky. Z tiskárny mi vylezly palubní lístky. Při tom všem jsem zjistil, že povolený rozměr kabinového zavazadla 55x40x20 bez toho, aby toto zavazadlo mělo vliv na cenu letenky, je sice fajn, ale při jeho přihlášení chtějí 60Euro! Což jsem samozřejmě odmítl, vždyť se nestěhuji. Zdarma si mohu vzít zavazadlo pouze 55x40x20 (snad se nemýlím), což je akorát batůžek, s kterým správný Čech cestuje po světě. Vejde se tam pláštěnka a řízek :-).

Ještě jsem pro jistotu odeslal na booking.com dotaz, zda je třeba upřesnit někde čas příjezdu na hotel, jak bylo uváděno v emailu s potvrzením ubytování. Zdá se, že lépe připravený být nemohu. Nejsem si sice zcela jist těmi rozměry zavazadla, ale koneckonců, vždyť na 4 dny v civilizaci není nic potřeba tahat.

Tak uvidíme :-)